Neposkvrněná

Kolik lidí již o Tobě psalo, ó Neposkvrněná, leč všichni s pokorou vyznávali, že nemohli napsat ničeho, co by Tě bylo hodno. Jedinou útěchou jim bylo vědomí, že Ty sama můžeš do duší promlouvat svými slovy, a pokorné a čisté můžeš poučit daleko lépe, než oni při psaní byli s to pochopit.

Dovol také mně chválit Tě, Panno Přesvatá, ač vím, že ani já nejsem hoden, abych o Tobě psal, ani lidská mysl není schopna pojmout Tvou slávu.

Tys Útočištěm hříšníků, Pomocnicí křesťanů, Královnou apoštolů, mučedníků, vyznavačů, všech svatých, a dokonce andělů, Matkou Kristovou, Matkou Spasitele, Matkou Vykupitele, skutečnou Matkou Boží.

Zde již končí lidský rozum, neschopen proniknout nekonečnost Boží, a tím důstojnost Matky Boží.

Bůh je láska. V plnosti tohoto života Otec rodí Syna, Duch pak z Otce i Syna vychází.

Poněvadž Bůh miloval možné konečné obrazy sebe sama, některé z nich vybral a dal jim skutečné bytí. Tato stvoření se jakoby silou odezvy zdokonalují, a tak směřují k Bohu, od něhož pocházejí.

A lidé, obdařeni svobodnou vůlí, podobně směřují k Bohu, ale jak nedokonale, v jakém nesouladu s Boží vůlí, s Bohem!

Avšak Bůh měl od věků v úradku Stvoření, které se mu ani v tom nejmenším nezpronevěří, nepozbude žádné milosti, nepřivlastní si nic z toho, co od něho obdrží. Od první chvíle, kdy bylo povoláno k životu, zabydlel se v jeho duši Dárce milostí, Duch Svatý, zcela jej zastínil svou mocí a natolik proniknul, že ve jménu Nevěsta Ducha Svatého zaznívá toliko daleký, slabý, nedokonalý, byť pravdivý stín onoho sjednocení.

A nedopustil, by ji poskvrnila nečistota prvotního hříchu. Byla bez poskvrny počata, Neposkvrněně Počata.

V Lurdech Neposkvrněná Panna na opakovanou otázku sv. Bernadety, kým je, odvětila: „Já jsem Neposkvrněné Početí.“ Těmito slovy dala jasně najevo, že není pouze neposkvrněně počatá, nýbrž je dokonce samotným Neposkvrněným Početím; jako je něčím jiným bílá věc a sama její bělost, tak je i něčím jiným věc dokonalá a její dokonalost.

Mluvě sám o sobě prohlásil Bůh k Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem“ [Ex 3, 14], tj. k mé podstatě náleží, abych měl svou přirozenost vždy od sebe: bez počátku. Naproti tomu Neposkvrněná Panna má svůj počátek od Boha, je stvořením, je početím, avšak Neposkvrněným Početím.

Jak hluboká tajemství se skrývají v těchto slovech!

A jako vše v přirozeném i nadpřirozeném řádu od Otce skrze Syna a Ducha přechází na stvoření, tak podobně i všechna stvoření skrze Ducha a Syna vystupují k Otci.

Avšak nejdokonalejší ze stvoření, Neposkvrněná Panna, se povznáší nad veškeré stvoření a je nevýslovným způsobem Boží. Syn Boží sestoupil totiž od Otce skrze Ducha a usídlil se v Ní a vtělil se v Ni, takže se stala Matkou Boží, Matkou Boha-Člověka, Matkou Ježíše. Od té chvíle veškerá milost od Otce skrze vtěleného Syna Ježíše a v Ní přebývajícího Ducha – skrze Neposkvrněnou je rozdávána. A každý projev lásky stvoření, pouze skrze Neposkvrněnou očištěný od nedokonalosti a skrze Ježíše povýšený k hodnotě nekonečné a tím hodný vznešenosti Nebeského Otce, přichází před Otcovu tvář.

Sjednocení Ducha Svatého s Neposkvrněnou Pannou je natolik pevné, že Duch Svatý, pronikaje duši Neposkvrněné, působí na duše pouze Jejím prostřednictvím. Proto se stala Prostřednicí všech milostí, proto se též stala opravdovou Matkou veškeré Boží milosti, Královou andělů a svatých, Pomocnicí křesťanů a Útočištěm hříšníků.

Ó, jak málo je ještě známa Neposkvrněná Panna! Kdy již konečně budou lidské duše milovat Jejím Srdcem Božské Srdce Ježíšovo, a skrze Ně – Otce Nebeského?

Sv. Maxmilián Maria Kolbe

Převzato z Rycerz Niepokalanej 1/1938.
Přeložil Martin R. Čejka.