Osvícení není nikdy dost

8. dubna letošního roku se uskutečnilo romantické rendez-vous předsedy Evropské komise José-Manuela Barrosa s neúnavnými bojovníky proti „temnu“. Představme si nejprve účinkující: Jean-Michel Quillardet – velký mistr Velkého Orientu Francie, Yvette Nicolasová – velká učitelka Ženské velké lóže Francie, Michel Payen – prezident Federace Le Droit Humain (či, chcete-li, „Lidských práv“), Antonio Reis – velký mistr Velkého Orientu Lusitano (Portugalsko).

Co bylo předmětem schůzky? V době, kdy se zdá, že by svobodní zednáři mohli být už konečně spokojeni, se jednalo o latentních nebezpečích, která hrozí Evropě. „Děti vdovy“ vyjádřily svou bezbřehou oddanost tzv. svobodě svědomí a následně projevily velké obavy z návratu (sic!) „náboženského fundamentalismu do Evropy“.

Jak uvádějí zednáři ve svém prohlášení, pan Barroso vyjádřil oddanost stejným ideálům a všechny shromážděné ujistil o své věrnosti duchu laïcité (tj. sekularismu). Dále je ubezpečil, že princip odluky Církve a státu je jedním z pilířům, na kterém Evropská unie stojí. Účastníci se shodli, že klíčovou událostí v dějinách Evropy bylo Osvícenství, jehož odkaz se „přinejmenším vyrovná náboženským kořenům a zcela jistě kořenům antickým“.

Přítomní dále hovořili o nutnosti vzájemného dialogu. Prezident Federace Le Droit Humain uvedl, že jeho lóže v blízké době předloží návrh týkající se „osvobození, které bude základem evropského vzdělávacího systému“. Základy školství mají stát na uznání výdobytků, které Osvícenství přineslo společné kultuře evropských národů, jejíž nedílnou součástí je Listina základních práv a svobod.

Posedlost Osvícenstvím, či přesněji Revolucí, a to francouzskou – pokud se cítíte být volnomyšlenkářem, nebo anglicko-americkou – pokud se tváříte jako konzervativec, je známým rysem liberálů všech barev, nicméně novinkou je, že ho ještě není ve školních osnovách dost. Běžné moderní pojímání dějin vypadá asi tak, že až do Revoluce pobíhali po planetě Zemi zástupy zmatených barbarů, kteří si libovali v pachu krve a škvařených těl. Strážci pokroku proto varují: „To se nesmí opakovat! Lidé, bděte!“

Jak takové bdění může vypadat, nám ukázala Rada Evropy ve své rezoluci 1580/2007: „Nebezpečí kreacionismu ve vyučování“:

„Některým lidem dává Stvoření (coby záležitost náboženské víry) smysl života. Nicméně, Parlamentní shromáždění je znepokojeno možnými negativními dopady šíření kreacionistických myšlenek v našem školství a možnými následky pro naše demokracie. Nebudeme-li ve střehu, kreacionismus by se mohl stát hrozbou pro lidská práva, jež jsou klíčovou starostí Rady Evropy.“

„Zažíváme vzestup myšlenkových směrů, které zpochybňují zavedené vědomosti o přírodě, evoluci, našich počátcích i našem místě ve vesmíru.“

„Kreacionismus má mnoho rozporných stránek. Myšlenka ‚inteligentního plánu‘, která je nejnovější, rafinovanější verzí kreacionismu, nepopírá jistý stupeň evoluce. Avšak prezentovaný inteligentní plán se snaží jen obratnějším způsobem vydávat svůj přístup za vědecký, a v tom spočívá jeho nebezpečnost.“

„Válka proti evoluční teorii a jejím zastáncům má nejčastěji kořeny v různých formách náboženského extremismu, jež jsou těsně spjaty s politickými hnutími na extrémní pravici. Kreacionistická hnutí mají reálnou politickou moc. Skutečností je (a projevilo se to v řadě případů), že někteří zastánci striktního kreacionismu jsou připraveni nahradit demokracii teokracií.“

„Zamyšlení nad rostoucím vlivem kreacionistů ukazuje, že spory mezi kreacionismem a evolucí daleko přesahují rámec debaty vzdělanců. Pokud nebudeme ostražití, budou hodnoty, které jsou samotným základem Rady Evropy, pod přímou hrozbou od kreacionistických fundamentalistů. Patří k úloze poslanců Rady reagovat dříve, než bude příliš pozdě.“

Tak nevím. Mám se obávat o budoucnost sjednocené Evropy? Neblahé zvěsti mne vždy rozruší, ale když se podívám na uklidňující obálku brožurky „Brány Evropské unie otevřeny“, kterou vydalo ministerstvo zahraničí pod tehdejším vedením Cyrila Svobody a kterou jako za josefinismu šířila po farnostech Česká biskupská konference, tak se ve mně rozhostí nebeský klid.

Roman Marek