O tom, že se člověk nesmí ohlížet na řeči světských lidí

Jakmile světští lidé zpozorují, že chceš vést zbožný život, hned se do tebe začnou strefovat tisícerými průpovídkami i pomluvami. Ti nejzlomyslnější budou tvou proměnu vykládat jako pokrytectví, pobožnůstkářství a neupřímnost: budou říkat, že se ti svět nezachoval, a proto že před ním utíkáš k Bohu.

Tvoji přátelé si pospíší a snesou ti hromadu výtek (podle jejich názoru velice rozvážných a dobře míněných), např.: „Propadneš jakési zádumčivosti, ztratíš vážnost u lidí, bude z tebe nesnesitelná osoba, předčasně zestárneš, utrpí tím tvé domácí záležitosti, jsme jen lidi – ne andělé, však se člověk dostane do nebe i bez všech těch církevních tajemství“ a tisíce podobných hloupostí.

Filoteo moje, toto všechno jsou jen nejapné a zbytečné tlachy; těm lidem vůbec nejde ani o tvé zdraví, ani o tvé záležitosti. „Kdybyste náleželi světu,“ říká Spasitel, „svět by milovat to, co je jeho. Protože však nejste ze světa ..., proto vás svět nenávidí“ (J 15, 19). Viděli jsme urozené pány a dámy, jak strávili celou noc, ba i víc nocí za sebou, hraním šachů či karet. Lze si představit smutnější, zádumčivější, pochmurnější zaujetí, než je toto? A hle: světáci ani nehlesli, přátelé si vůbec nedělali starosti. Když ale někdo hodinu rozjímá nebo když si trochu přivstaneme proti jindy, abychom se připravili ke sv. přijímání, každý běží k lékaři, aby nás léčil na hypochondrii nebo na žloutenku. Když lidé protančí třicet nocí, nikdo nemá žádné potíže, ale po jediném nočním bdění na vánoce druhý den každý kašle a stěžuje si na bolení břicha. Každý vidí, že svět je nespravedlivý soudce – laskavý a hodný na své děti, ale strohý a přísný na děti Boží.

Se světem můžeme být zadobře jen tak, že s ním půjdeme i do záhuby. Uspokojit jej nemůžeme, poněvadž je příliš podivný. Spasitel řekl: „Přišel Jan, nejedl a nepil – a říkají: ‚Je posedlý.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: ‚Je to žrout a pijan, přítel celníků a hříšníků!‘“ (Mt 11, 18-19). Je to tak, Filoteo, jestliže se budeme z blahovolnosti se světem smát, hrát s ním a tančit, bude tím pohoršen; jestliže to neuděláme, obviní nás, že jsme pokrytci nebo zádumčivci. Když se pěkně ustrojíme, vyloží si to nějak jinak; když o oblékání dbát nebudeme, bude to považovat za nepořádnost; naši veselost nazve rozpustilostí, naše sebezápory ponurostí. Jelikož se na nás dívá tímto nelaskavým pohledem, nemůžeme se mu nikdy zavděčit. Naše nedokonalosti zveličuje a rozkřikuje, že jsou to hříchy, z našich všedních hříchů dělá smrtelné; hříchy, kterých jsme se dopustili ze slabosti, převrátí na hříchy ze zlomyslnosti. Svatý Pavel říká, že „láska je ... shovívavá a dobrotivá“ (1 Kor 13, 4) – na rozdíl od toho svět je zlý, a jestliže „láska nepočítá křivdy“ (nevidí hned v každém činu zlý úmysl) (1 Kor 13, 5), svět zato vidí křivdy všude; nemůže-li obviňovat naše činy, obviňuje naše úmysly. Tedy ať jsou ovce rohaté nebo bezrohé, ať jsou bílé nebo černé, vlk, kdykoli může, je vždycky sežere.

Ať děláme cokoli, svět bude vždycky proti nám bojovat: budeme-li ve zpovědnici dlouho, bude se ptát, z čeho se tak dlouho zpovídáme; budeme-li tam krátce, řekne, že jsme se nevyznali ze všeho. Bude slídit po všech našich hnutích a pro jediné hněvivé slůvko bude tvrdit, že jsme nesnesitelní; péče o naše záležitosti se mu bude jevit jako lakomství, naše mírnost jako přihlouplost. Ale děti světa? Jejich hněvivé výbuchy jsou ušlechtilostí ducha, jejich lakota – dobrým hospodařením, jejich důvěrnosti – počestnými známostmi: pavouci vždycky kazí dílo včelám.

Nechme toho slepce být, Filoteo: ať si křičí, jak chce. Je jako sova plašící denní ptáky. My buďme pevní ve svých úmyslech, neochvějní ve svých předsevzetích; vytrvalostí se ukáže, zda a jak opravdově jsme se zasvětili Bohu a oddali se zbožnému životu. Komety i oběžnice jsou napohled skoro stejně jasné, jenže komety v krátkém čase zmizejí, kdežto oběžnice září trvale. Právě tak se navenek velmi podobají přetvářka a pravá ctnost, ale dají se jedna od druhé snadno rozeznat, neboť přetvářka není vytrvalá a rozptýlí se jako stoupající dým, kdežto pravá ctnost je vždycky pevná a stálá. Jsme-li haněni a pomlouváni, je to pro nás nemalá výhoda, dobře zabezpečující začátek našeho zbožného života, neboť se tím vyhneme nebezpečí ješitnosti a pýchy. Ty jsou jako ony porodní báby v Egyptě, kterým ďábelský farao poručil, aby hned v den porodu usmrtily izraelské novorozence mužského pohlaví (srov. Ex 1, 15-16). Pro nás je svět ukřižován a my pro svět (srov. Gal 6, 14).

Sv. František Saleský