Tradice, kořeny a odvaha proti modernismu, servilitě a vykořeněnosti

Illumináti

1. 2. 2008 15:40
Rubrika: Civilizace

Tuto bezděk dotknu se těch

jichžto jest nyní hustě

a předou velmi tlustě

tlustá pak nit pevna pak nebývá

i šat z tlustých nití křtaltu nemívá.

 

Ti slovou „illumináti“ neb osvícení; dle jejich rozumu všecko prý od počátku bylo sprosté a hloupé, všecko prý jináč může býti než až posavad jest. Všecka starodávní práva, ustanovení, řízení,vláda a panování, bojův a válek vedení, smlouvy pokoje, staré instituty, založení, obyčeje a co více; všecka náboženství, jak římské katolické, tak jiné, buď ono jaké buď, celá nejveřejnější církev Boží, všecko Písmo svaté, všecky jeho jakýchkoliv nábožníků výklady a vyučování, všeliká dobrá a pobožná uvedení, na Boha pamatování, k němu volání, v něho věření a doufání, pro jeho lásku něčeho učinění, k šťastné smrti se hotovení, z dobré odplaty nebe se těšiti, ji očekávati, ze zlé odplaty pekla se rmoutiti, od ní utíkati, na věčnost mysliti a jí se strachovati atd. – to všecko, pravím, jest u nich sprosté a hloupé bláznovství, strach prý se tím jen nahání a jest samý pouhý blud a vymyšlení lidské. Hle, osvícený  politický rozum, jak se pravého náboženství spustil, kam přišel: Tu máme již základ toho, co bude před skonáním světa, jak předpověděl náš vševědoucí a věčný základník pravého náboženství: “Když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“ Z toho znáti, že žádnou nenalezne, ba ani tu lutriánskou, ani kalvínskou, ani Jednotu bratrskou, neb illuminátové žádnou nedrží aniž držeti budou. Co pak našich nynějších nových odpadlců kdyby tenkrát víru hledal? – kterou, kdyby dnes přišel, nalézti by nemohl, poněvadž každý jejich dům jinou má, jináč čte, jináč myslí, jináč věří; oni pak nebozí praví, že jejich víra zůstane toliko, katolická a jiné že zahynouti musejí. Hle, jak pak zůstane, když ani dnes patrná a stálá není, an se ještě množí, drží, spravuje, pevní a nic netrpí? Jestliže něco jiného staršího, vzácnějšího, daleko jistějšího i ozdobnějšího illuminátové za hloupé a ničemné drží, tohohleť právě ani si nevšimnou a jako na lejno v cestě šlápnou.

Tu jsem Vám, mé děti, učinil zmínku o těch illuminátích neb osvícených lidech, – kterýchž však ve vsích málo uhlídáte, ale jejich díla jak v církevních, tak v politických a právních zemských věcech často cítiti můžete,  – abyste, když z toho vrchu časem bude se prášiti, kouřiti aneb i plamen co z hory Etny vystupovati, abyste, pravím, nebyli malomyslní, lekaví, strašliví a od staré víry třeba jen myšlením odstupující. Hle, tenkrát bude znáti, že jste věřící, když v protivenství a zármutcích věřiti budete. Když se nic netrpí, snadno jest věřiti, jako jest snadno na tiché vodě se plaviti, jako jest snadno, dokud bitva není, vojákem býti.

Z pamětí Františka J. Vaváka; souseda a rychtáře Milčického

Zobrazeno 873×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio